Proč je pro mě psaní důležité

9. listopadu 2016 v 23:47 |  Články
Ne, nejsem grafoman. Ani jinak zatížená manickým psaním. Prostě jen píšu. Drobné poznámky, které časem zapadnou nebo je vyhodím. Některé ale rozvinu v příběh. Jako dnes, když jsem přemýšlela nad tímto blogem. Ano, i on si zasluhuje péči a já mu za den věnuji dokonce více myšlenek, než bych si chtěla připustit. Nemohu přece nechat své dítě na světě bezprizorní. A tak přemýšlím nad jeho budoucností, možnou podobou nebo jeho názory. A jsme lehce u psaní. Můj blog totiž umí jen psát a to je možná dobře. Ne že bych rychleji mluvila než přemýšlela, ale znáte to. Papír snese všechno. Lidé už tolik ne. Lidé jsou křehcí, i když se tváří, že nejsou. Tak proto píšu. Mám už popsané stohy diářů a sešitů. Teď píšu pomocí nul a jedniček.

A co vy? Je pro vás snazší se z emocí vypsat? Nebo raději mluvíte?

Já mluvit neumím. Vždycky mě v zásadních okamžicích zradí srdce a hlas. Pocity jsou jaksi silnější než rozum. Rozumíte tomu? Kolikrát si dokonce dopředu připravím, co budu říkat. Vždycky je to ale jenom naivní snaha o nemožné. U psaní ne. Co napíšu, to je a basta. To ovšem neznamená, že nad papírem míň přemýšlím! To tedy ne. Spíš věci víc rozmýšlím. A o tom to je, nenechat se strhnout záplavou citů. Nemějte mě ale za chladnou a necitlivou. Tento blog, tedy moje dítě, byl také dílem okamžitého pohnutí. Takže takové 'uklouznutí' a kouzlo nechtěného. No, uvidíme, jak si to dítko povede!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama